Historie hraček

Hračky jsou zřejmě staré jako lidstvo samo. Archeologické nálezy ukázaly, že si s nimi hrály děti už ve starověkém Egyptě nebo Číně. Písemné zprávy o nich máme i z antiky. Řecké děti znaly panenky, miniaturní vojáčky, káču nebo jojo. Tato hra byla vyobrazena i na tehdejších amforách. Oblíbenou dětmi i dospělými byly ve starověkém Římě kostky. Mnoho her a hraček, které bývají považovány za ryze evropské, je původem z Orientu, především z Číny. Jde např. o karty, šachy, švihadlo nebo létající draky. Ve středověku jezdili rytíři na koni, děti je napodobovaly a s oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. Křížové výpravy do Svaté země významně ovlivnily i herní kulturu v Evropě. Na západ se tehdy z Orientu dostávají společenské hry. Jedním z nejstarších dokumentů o společenských hrách je „Kniha her“ z roku 1283 napsaná na dvoře kastilského krále Alfonse X. Na obrazech Pietera Brueghela staršího se často objevují hry a hračky v nejrůznějších podobách. Jeho obraz s názvem Dětské hry pocházející z roku 1560 je přímo dokumentem o historii hraček, protože je na něm znázorněna většina dětských her tehdejší doby.

Od 16.století se hračky začínají vyrábět ve velkém. Jsou určeny dětem šlechticů a bohatých měšťanů. Centrem výroby se stávají německé oblasti Svaté říše římské v čele s Norimberkem. 17 století je obdobím domečků pro panenky a cínových vojáčků. Hračka se stále kupuje dětem jen výjimečně, neboť je to přece jen dražší záležitost. Děti z méně majetných či venkovských rodin si hrají s hračkami, které jim jsou schopni vyrobit jejich rodiče nebo prarodiče vyřezáním ze dřeva anebo ušitím z kousků látky. Zlom přichází až s nástupem průmyslové revoluce, která umožňuje masovou výrobu hraček a tím i jejich nižší cenu. Hračky se tak stávají dostupné i pro děti z chudších domácností.

Průmyslová revoluce sebou přináší nejen nové vynálezy ale i nové hračky.Začínají se vyrábět miniaturní parní stroje,vláčky,autíčka a další převratné technické vymoženosti.Hračky se stávají zmenšeninou světa dospělých a pomáhají dětem pochopit jak tento svět „velkých“ funguje. Přelom 19. a 20. století byl skutečnou „zlatou érou“hračkářského průmyslu. Holčičky v této době dostávají různé typy panenek,kuchyněk a pokojíčků,šití a vyšívaní a dalších hraček které je připravují na budoucí roli maminek a hospodyněk. Chlapci se mohou těšit s hračkami zaměřenými technickým a vojenským směrem.Různé typy konstruktivních stavebnic,vojáčci a hrady,mechanické hračky,šlapací autíčka a mnoho dalších. Zároveň však vzniká hnutí na podporu rukodělně vyráběných dřevěných hraček (např. fa. Blanc v Ústí nad Orlicí) a zároveň je tu snaha o umělecké ztvárnění hračky(sdružení výtvarných umělců Artěl v Praze).

Ve 20.století také dochází ke změně pohledu na hračku z hlediska psychologie, sociologie a pedagogiky jako na svébytný a specifický předmět rozvíjející osobnost dítěte. Při výrobě hraček se uplatňují nové materiály a klasické hračky se objevují v novém atraktivním pojetí(např.Lego,panenka Barbie, Rubikova kostka )

Panenky

Většina holčiček si dětství bez oblíbené panenky na hraní ani neumí představit. Po celá staletí tuto funkci plnil špalík dřeva s nahrubo vyřezaným tvarem figurky zabalený do kusu plátna. Koncem 15.století vznikla v německém Norimberku první manufakturní výroba panenek-dřevo bylo malované a oblečeno v šatičkách. V 17.století prošly panenky obrovským vývojem-jejich hlavičky z pálené hlíny dostaly jemnou glazuru, objevily se skleněné oči a paruky ze skutečných lidských vlasů. V té době se objevují i panenky lité z vosku. Už tehdy panenka plnila nejen funkci hračky pro děti ale slouží také jako model pro předvádění šatů. Panenka stále představuje dospělou ženu – v podobě nemluvněte se začíná prosazovat až na začátku 20.století. V roce 1810 se objevila další inovace – hlavičky panenek se začaly vyrábět lisováním z rozemleté papírové hmoty tzv.papírmašé. Bylo to levné a velice efektivní protože se hmota dala tvarovat do nejmenších detailů. V polovině 19.století se začal používat ohebný kloub a panenky začaly pohybovat končetinami. Postupně se objevují nové materiály – porcelán, celuloid a guma. Po druhé světové válce je tu umělá hmota – vinyl – levný a pro výrobu panenek téměř dokonalý materiál. Hračkářský průmysl panenek se rozjel na plné obrátky.

Plyšový medvídek

Na počátku výroby plyšových hraček stál medvídek Teddy. Přesto že se první plyšoví medvídci vyráběli v Německu už před rokem 1900, jejich skutečnou proslulost přinesl až rok 1903 v USA. Tehdy si prodejce hraček pan Michton přečetl v novinách článek o tom jak prezident Theodor Roosevelt při lovu odmítl zastřelit nabízené medvídě a lov opustil. Pan Michton článek vystřihl a vložil do výlohy společně s plyšovými medvídky a s velkým nápisem „Teddy Roosevelt – ochránce medvídků“. Zájem o medvídky stoupl natolik že byla zahájena jejich výroba přímo v USA. Po čase Michton požádal prezidenta zda by hračky mohly nést jeho jméno. Ten souhlasil pod podmínkou, že toto jméno nebude registrované a všichni výrobci jej budou moci volně používat.